Včelín - recenze z pohledu sólohraní

Hry od Stonemaier Games si vždycky chci vyzkoušet, protože sólo módy od Automa Factory patří k mým nejoblíbenějším. Tentokrát mě trochu odrazovalo sci-fi téma, které není zrovna mým šálkem kávy. Rozhodla jsem se ale dát hře šanci a zdá se, že jsem dobře udělala…

Počet hráčů: 1-5

Věk: 14+

Příprava: 5 minut

Sólohra: 45-75 minut

Ve hře Včelín se přenesete do vzdálené budoucnosti, kdy už Zemi neobývají lidé, ale Mellifera, vysoce rozvinutý druh včely medonosné. Ten využil technologických poznatků zanechaných lidmi a začal podnikat lety do vesmíru. 

Budete hrát za jednu z 20 frakcí, z nichž každá má nějakou speciální schopnost a startovní podmínky. Vaším úkolem bude vysílat dělnice na herní plán plnit úkoly a tím získávat suroviny, rozšiřovat úl o další destičky apod. Máte na to ovšem omezený čas, neboť včely jsou nuceny se brzy uložit k hibernaci. 

Komponenty

Komponenty jsou, jak jsme u her od Stonemaier Games zvyklí, velmi kvalitní. Trochu problémy může dělat rozlišení pokročilých surovin (med a vosk) - mají totiž stejnou barvu a liší se jen tvarem. Oceňuji, že součástí krabice je funkční insert.

Celkový vizuál hry mě nijak neuchvátil, ale ani mi nevadí. Jediné, co se mi nelíbí, je „špinavá“ úprava včelích dělnic, kde záměr autorů upřímně nechápu. 

V pravidlech došlo původním vydavatelem až po vydání hry k několika upřesněním, doporučuji si tak tištěná pravidla doplnit tím, co je vypsáno ve vláknu na Zatrolených hrách. Nejdůležitější informace se týká bodování dílků, které mají sousedit s vaší frakcí (musí sousedit s jedním konkrétním hexem, nikoliv celým startovním dílkem). 

Na českých pravidlech je též vidět, že zřejmě překlad vznikal v době, kdy ještě nebyl stanovený český název hry a pak už nedošlo ke korektuře, v textu se tak opakovaně objevuje místo Včelín původní anglický název Apiary. Stejně tak akce Bádání byla původně přeložena jako Výzkum a v pravidlech to zůstalo na doprovodné grafice, což může být lehce matoucí.

Z pohledu sólohraní

Sólo hra je řešena pomocí balíčku karet Automy. Stejně jako u Expedic využívá Automa hráčské komponenty dvou barev, zde jsou to 3 šedé a 2 žluté včely (hráč si tedy musí zvolit ze zbývajících třech barev). Karty Automy jsou oboustranné, jedna strana určuje možné akce, které Automa provede a druhá (na vrchu balíčku) funguje jako karta podpory určující barvu včely, směr pohybu a druh suroviny (pro akci Průzkum). 

Na začátku hry si zvolíte obtížnost Automy (1-6). Ta určuje, s jakými hodnotami včel začíná a jak je vrací do hry po hibernaci (Automa má k dispozici pořád všechny své včely) a zároveň počet bodů, které získá za sebrané dílky a žetony. Při vyšších obtížnostech včely Automy nejenže sbírají více bodů, ale také rychleji hybernují a dřív se tak spustí konec hry. 

Automa je vždy začínajícím hráčem. Otočíte kartu, podle pokynů umístíte její včelu, případně jí dáte dílek nebo body na stupnici. Jednoduché a svižné. Jediné, co může být z počátku trochu matoucí, je výběr pole při akci Průzkum a dílku při akci Vyřezávání. Obojí se řídí esovitým symbolem serpentiny na kartě podpory ve směru šipky a může být trochu obtížnější se v tom zorientovat.

Vy budete ve svém tahu hrát podle běžných pravidel. Zvolíte svou včelu a umístíte ji na pole na herním plánu a vykonáte příslušnou akci. Oproti klasickému workerplacementu zde pole nikdy nejsou blokována. Pokud už u vámi zvolené akce nějaká včela je, odsunete ji na další volné pole nebo přímo Automě zpět do úlu. Při návratu se hodnota včely vždy o jedna zvýší. Některé silné akce vyžadují přímo včelu s hodnotou 4. Taková včela však po návratu musí hibernovat. Při zaplnění všech polí určených pro hibernaci (nebo umístění všech sedmi žetonů jednoho hráče) se spustí konec hry.

Kromě tohoto zajímavě řešeného umisťování pracovníků se mi líbí, jak hra pracuje s víceúčelovými kartami. Kartu můžete buď pomocí akce „zasadit“ a získat z ní při splnění podmínky body na konci hry, nebo odhodit a provést tak obvykle poměrně silný jednorázový efekt (či dostat jednu jakoukoliv základní surovinu). 

Pravidla doporučují začít hru na 2. úrovni obtížnosti, což jsem také udělala. Pro začátek to určitě byla dobrá volba, vyhrála jsem jen o dva body. Postupně jsem s každou partií mohla zvyšovat obtížnost, podařilo se mi vyhrát i na 5. obtížnost označovanou jako pro experty, ještě je tu ale 6. úroveň, na které mě Automa úplně rozdrtila, takže rozhodně se není nutné obávat, že by byla hra příliš jednoduchá. Pro další partie si asi budu vybírat 5. nebo 6. obtížnost podle toho, jak velké výzvě zrovna budu chtít čelit.  

Závěrem

Hra Včelín využívá některé mé oblíbené mechanismy jako workerplacement, tile placement a víceúčelové karty, pracuje s nimi však zase trochu jiným zajímavým způsobem. Automa Factory opět nezklamala a jen jsem si potvrdila, že jejich sólo módy jsou prostě perfektní. Hra má výbornou znovuhratelnost díky velkému množství kombinací hráčských desek a frakcí a možnosti hrát proti Automě v různých obtížnostech.

Přestože vizuál hry mě nijak nenadchl a tematicky bych byla radši, kdyby byl zachován původní záměr autorky, tedy život „obyčejných“ včel jako např. ve hře Honey Buzz a ne jejich posun do vesmíru, herně mě ale hra opravdu velmi baví a s jistotou se zařadí mezi moje top hry letošního roku.

 

Za poskytnutí hry na recenzi velmi děkuji vydavatelství Albi.

 

Včelín (Apiary)

Autor: Connie Vogelmann

Ilustrátor: Kwanchai Moriya

Vydavatel: Albi, Stonemaier Games

Čeština: ano, lokalizace