Divočina Severní Ameriky - recenze z pohledu sólohraní

Krásně ilustrované hry, zejména se zvířecí tematikou mám velmi ráda, takže Keystone: North America mě zaujala již vloni na Kickstarteru. Rozhodla jsem se ale počkat a dobře jsem udělala, protože nám ji teď Mindok přinesl v češtině (a pokud byste toužili po deluxe verzi s malovanými hráčskými deskami a neoprenovou podložkou, můžete si pořídit i tu!). Jak se v sólu hraje? A stačí pořídit standardní verzi?

Počet hráčů: 1-4

Věk: 10+

Příprava: 5 minut

Sólohra: 30 minut

V Divočině Severní Ameriky se stanete biology snažícími se vytvořit v přírodě co nejvyváženější ekosystémy. Jedná se o abstraktní hru založenou na budování vzorů vykládáním karet na 4x4 desku hráče. 

Ve hře jsou karty s čísly 1-5, z nichž se budete snažit stavět na své desce postupky v řádcích i ve sloupcích. Bodují se však pouze v případě, že jsou nepřerušené a zvířata na nich zobrazená musí patřit do stejného prostředí. Pokud se v postupce vyskytne tzv. klíčový druh, získáte bodů dvojnásobek. Body vám mohou přinést také osobní úkoly, které pracují s dalšími symboly na kartách, jako jsou ohrožené a sledované druhy nebo roční období, a žetony výzkumu, které na karty můžete přidávat díky některým akcím. Ve vašem tahu si vždy zvolíte, zda si koupíte kartu z nabídky a uložíte ji na svou desku, nebo provedete některou z akcí na destičkách. Ty jsou obvykle výhodné, ale jejich časté používání zase hru posunuje k jejímu konci. 

Sólo hra využívá expediční deník s dvaceti navazujícími dobrodružstvími. Obtížnost výzev se postupně zvyšuje a v jejich průběhu si budete rozlepovat obálky přidávající do hry nové karty. 

Komponenty

To, co vás na hře jistě zaujme na první pohled, jsou nádherné ilustrace na kartách. Ani na živo nezklamaly a rozhodně patří k těm nejhezčím z mé sbírky. Ve hře jednoho a dvou hráčů použijete při hraní pouze polovinu karet, nemusíte se však bát, že byste o některé druhy přišli, naopak, každý je ve hře jednou a pro hru třech a čtyřech hráčů se případně přidá druhá sada navíc (jsou označeny třemi tečkami v pravém dolním rohu).

Na rozdíl od Akvárka jsou v Divočině použité čtvercové karty běžnějšího rozměru (70x70 mm), takže dobře sedí mé oblíbené obaly Diamond.

Kartonové žetony jsou kvalitní a perfektně vyražené, už dlouho se mi u nové hry nestalo, že by šly vylupovat tak snadno. V podstatě vypadávaly samy, stačilo je vzít do ruky.

A nemůžu opomenout pro sólohraní zásadní součást hry – expediční deník. Jedná se o ilustrovanou brožuru velikosti A5, která obsahuje 20 různých scénářů určených pro sólo (případně koop) hraní. Obtížnost se postupně zvyšuje a každá výzva je jiná (mění se příprava hry, podmínky pro výhru a někdy se přidávají i nová pravidla pro daný scénář). Navíc u každé expedice najdete vždy stránku doprovodného textu, ze kterého se můžete dozvědět spoustu zajímavostí ze světa přírody Severní Ameriky.

Jediné, co mi přijde ne zrovna šťastně zvolené, jsou bodové hodnoty žetonů žaludů. Jsou totiž oboustranné – z jedné strany 1 bod, z druhé 3 – a protože se s nimi v průběhu hry neustále manipuluje, snadno se stane, že si je omylem přetočíte. Takže buď si musíte dávat opravdu pozor, nebo jednoduše trojky ignorovat a brát všechny jako jedničky, což je asi nejpraktičtější.

Mám standardní verzi hry, takže vše, co zde vidíte na fotkách, je její součástí. Pokud vás láká pořízení Deluxe edice, najdete v ní navíc akorát malované hráčské desky a neoprenovou podložku, na kterou si můžete uspořádat nabídku karet a akcí. Vypadá to moc pěkně, ale nemrzí mě, že mám „pouze obyčejnou“ verzi. Přijde mi, že by mě výrazná barevnost podložek spíš rušila a krásné ilustrace karet by tolik nevynikly. Takže za mě úplně stačí standardní edice. 

Z pohledu sólohraní

Jak už jsem zmiňovala, sólo mód Divočiny Severní Ameriky je řešený pomocí expedičního deníku, který obsahuje 20 scénářů. Podobně jako v Kaskádii nebo v Pelíšku před vás tedy staví výzvy, které postupně nabírají na obtížnosti. Zároveň je každá trochu jiná. Liší se v přípravě hry, kdy je pokaždé určeno, které 3 destičky akcí pro scénář použijete (tady by bylo dobré v pravidlech ještě zdůraznit, že opravdu v sólu používáte jen ty tři vypsané destičky a ne pět jako při hře více hráčů, ale to je jediná věc, kterou jsem musela dohledávat, jinak jsou pravidla napsaná velmi dobře). Většinou je též určeno, kterou kartu speciálního úkolu si máte vzít a občas i další příprava (jako připravení konkrétních karet do nabídky nebo na desku), takže někdy se může příprava hry trochu protáhnout (cca 5 minut). 

Poté jsou v deníku vypsaná speciální pravidla pro konkrétní scénář. Na ta je dobré v průběhu hry nezapomínat (jak se mi občas stávalo), abyste nemuseli scénář opakovat i v případě úspěchu. Hra samotná dokáže totiž opravdu zavařit mozek a uhlídat do toho nová pravidla každého scénáře bylo pro mě ze začátku poměrně náročné. Brzy si to ale s vědomím, že si na to musím dávat pozor, sedlo a výhoda větší variability sólo hry to rozhodně vyvažuje. 

Některé expedice není lehké vyhrát, ale promyšlení nové strategie obvykle pomůže, takže to pro mě není tak frustrující jako scénáře v Pelíšku, kde často hodně záleží na tom, jaké dílky přijdou do hry.

Znovuhratelnost Divočiny Severní Ameriky je podle mého názoru v sólu velmi dobrá. Máte dvacet různých scénářů, z nichž část nezvládnete vyhrát na poprvé (někdy ani napodruhé nebo napotřetí,…). A nic vám nebrání ani po projití všech scénářů si libovolný z nich zahrát znovu. V průběhu hry sice postupně otevíráte obálky s novými kartami, ty ale mohou zůstat bez problémů součástí balíčku pro všechny další partie. A pokud byste chtěli půjčit hru někomu dalšímu a neochudit ho o postupné odhalování, můžete je znovu uložit do obálek (seznam je na poslední straně deníku).  

Závěrem

Divočina Severní Ameriky je abstraktní hrou s hezky implementovaným přírodním tématem. Klíčové druhy jsou zde stejně jako v přírodě opravdu důležité a za jejich umístění v ekosystému budete bodově náležitě odměněni.

Sólo mód řešený sérií scénářů (v tomto případě ve formě expedičního deníku) je něco, co mám u abstraktních her velmi ráda. Stejně jako v Kaskádii a Pelíšku určuje podmínky pro výhru/ prohru a hru obměňuje, čímž výrazně zvyšuje znovuhratelnost v sólu. Daní za variabilitu je zde u některých scénářů trochu delší příprava hry, ale není to nic, co by se nedalo hře snadno odpustit.

Divočina Severní Ameriky je opravdu jako stvořená pro sólohraní. Můžu si v klidu rozmýšlet každý tah a nikoho nezdržuji a spoluhráči mi ke skvělému zážitku z hraní nijak nechybí.

Po prvotním zděšení, že je hra příliš komplikovaná a asi mi z ní vybuchne hlava, se dostavilo s dalšími partiemi nadšení a to přetrvává. Je to stále mozkovar, ale velmi návykový. Mám chuť ji hrát znovu a znovu, každý ze scénářů je jiný a postupné rozlepování obálek vnáší do hry ještě větší těšení se na další partie. Některé scénáře není lehké vyhrát, ale prohra není tak závislá na náhodě, jaké dílky/karty přijdou do hry jako v Pelíšku, takže pocit ze hry není tak frustrující.

Pokud máte rádi abstraktní hry, které značně potrápí vaše mozkové závity, věřím, že se bude Divočina líbit i vám. Rozhodně ji mohu doporučit pořídit i čistě pro sólohraní.

Pokud hledáte oddechovou hru pro odpočinkovější hraní, Divočina by nemusela být pro vás to pravé a doporučím spíš Kaskádii. Věřím ale že ve spoustě sbírek (stejně jako v té mé) si najdou své místo obě tyto hry.

 

Za poskytnutí hry na recenzi velmi děkuji vydavatelství Mindok.

 

Divočina Severní Ameriky (Keystone: North America)

Autor: Jeffrey Joyce, Isaac Vega

Ilustrátor: Irem Erbillir, Alysa Menold, Yan Tamba

Vydavatel: Mindok, Rose Gauntlet Entertainment

Čeština: ano, lokalizace