Arkham Noir: Case #1 - recenze z pohledu sólohraní

Už delší dobu jsem chtěla vyzkoušet nějakou hru s tematikou Lovecraftových příběhů. A protože teď nejvíc dostávám na stůl menší a kratší kousky, tahle čistě sólo karetka se zdála být dobrou volbou…   

Počet hráčů: 1

Věk: 14+

Příprava: 1,5 minuty

Sólohra: 30-40 minut

Ve hře Arkham Noir: Case #1 – The Witch Cult Murders budete jako soukromý vyšetřovatel Howard Lovecraft řešit případy inspirované knižními předlohami "The Dreams in the Witch House" (1933), "The Thing on the Doorstep" (1933) a "The Unnamable" (1923).

V průběhu Valpuržiny noci se začínají postupně objevovat mrtví studenti Miskatonické univerzity, kteří byli zapojeni do studia okultismu. Arkhamská policie vás požádala o pomoc. Podaří se vám vyřešit záhadu dřív, než vám vyprší čas nebo zešílíte?

Komponenty

Karty jsou kvalitní a zvolené ilustrace dobře navozují atmosféru noirových filmů. Obalené karty se vejdou do krabičky v případě vyndání papírového „insertu“.

Co bych vytkla, jsou zvolené symboly efektů jednotlivých karet. Některé si jsou dost podobné a v prvních hrách jsem musela často hledat na přehledové kartičce, co který symbol znamená. Pravidla mohla být také napsaná trochu přehledněji.

 

 

Z pohledu sólohraní

Ve hře Arkham Noir budete přikládat k otevřeným případům karty s jednotlivými stopami ve vyšetřování.  Přikládat karty můžete pouze tak, aby na sebe navazovaly stejnými symboly na boční straně karty. Pokud chcete zahrát kartu se symbolem zámku, musíte navíc v linii karet případu již mít kartu se symbolem klíče (pokaždé, tedy jeden klíč na jeden zámek). Zároveň se budete snažit mít u každého případu alespoň 5 ze 6 různých symbolů na vrchu karty a k tomu navíc alespoň nějaký symbol dílku puzzle. Těch se pomocí vyřešení jednotlivých případů musíte pokusit nasbírat 5 různých, abyste vyhráli hru.

V každém tahu si vezmete do ruky jednu kartu (odhalených je jich 5, ale vždy musíte vzít tu nejvíc vlevo). Pak se rozhodnete, jak ji zahrajete. Můžete ji přiložit k některému z otevřených případů (na začátku máte dva, ale v průběhu hry vám budou oběti přibývat). Nebo si můžete kartu vzít do ruky (limit je 3 karty v ruce a začínáte již s plnou rukou, tzn. musíte případně nějakou z nich odhodit). Nebo ji můžete odhodit a zahrát místo ní kartu z ruky, nebo uzavřít jeden z případů. Případně ji jenom odhodit. Pokaždé, když ale z jakéhokoli důvodu odhazujete kartu, musíte zkontrolovat, jestli nemá v pravém dolním rohu symbol přesýpacích hodin. Pokud ano, neodhodíte ji normálně do odhazovacího balíčku, ale do balíčku ubíhajícího času. Jakmile budete mít v balíčku času 5 karet, musíte si líznout novou kartu oběti a otevřít tak další případ. Pokud vám dojdou karty obětí, prohráli jste. 

Přiložením karty k jednomu z případů můžete zahrát její efekt. Některé karty nemají žádný, jiné mají efekt dobrovolný (symbol je hnědý), například dobrat si kartu z místa určeného symbolem (z vyložené řady karet, z odhazovacího balíčku, z balíčku času, z karet uzavřených případů,…) a některé karty mají efekt povinný (symbol je černý), který vás donutí například odhodit kartu z ruky nebo z řady vyložených karet, anebo provést kontrolu mentální stability, což je obzvláště palčivé.  Tu provedete tak, že si líznete vrchní kartu z balíčku. Pokud na ní je uvedený symbol mentální stability, musíte ji umístit do balíčku mentální stability. Jakmile v něm bude 5 karet, zešíleli jste a prohráli hru. Pokud tam daný symbol není, kartu odhodíte podle pravidel pro odhazování (tedy buď na balíček času, nebo odhazovací).  Kontrolu mentální stability také musíte provádět v případě, že vyšetřování jednoho případu vám trvá příliš dlouho, a chcete do něj přiložit osmou (a každou další) kartu.

Ve hře je hodně náhody, záleží kdy a v jaké posloupnosti vám karty přijdou do hry a kontrola mentální stability je též zcela závislá na tom, co zrovna vytáhnete za kartu, a je to tudíž i trochu o pokoušení štěstí.

Zároveň si ale užijete i dost zajímavého rozhodování, kdy každé vyložení nebo odhození karty musíte pečlivě zvažovat a efekty karet vám umožňují částečně bojovat s nedostatkem štěstí tím, že díky nim si můžete dobírat karty z nejrůznějších již odhozených balíčků, včetně balíčku času a mentální stability. Případně vás ještě může jednou za hru zachránit karta specialisty, jejíž efekt (máte na výběr ze dvou) spustíte odhozením této karty ze hry.

 

Závěrem

Arkham Noir je převážně abstraktní hrou o sbírání sad symbolů. Černobílé ilustrace vytvářejí noirovou atmosféru, nicméně pokud čekáte příběh, budete zklamaní. S velkou představivostí a čtením doprovodného textu je asi možné z toho nějakou detektivní zápletku vymáčknout, nicméně hlavní na co je nutné se soustředit, jsou kombinace symbolů.

Pravidla nejsou úplně nejpřehledněji napsaná a v první hře jsem musela velmi často znovu dohledávat, kdy do kterého balíčku odhazovat karty a co všechno kontrolovat. Zároveň symboly efektů karet si jsou dost podobné. Na ty je naštěstí součástí hry přehledová kartička a s dalšími hrami to rychle přejde do krve.

Hru není lehké vyhrát a chce to, kromě usilovného přemýšlení a plánování, kterou kartu kam umístit, i trochu štěstí. Náhoda tu prostě je, ať už v tom, jak přicházejí karty do hry, tak i v lízání karet na mentální stabilitu.

Pokud máte rádi svět H. P. Lovecrafta a/nebo noirové filmy a zároveň nepohrdnete abstraktními karetními hrami, stojí Arkham Noir za vyzkoušení.

Mě hraní bavilo, přestože hra byla hodně jiná, než jsem čekala. Ale v budoucnu sáhnu spíš po jiných abstraktkách s pro mě oblíbenějšími tématy.

 

 

Arkham Noir: Case #1 – The Witch Cult Murders

Autor: Yves Tourigny

Ilustrátor: David Prieto, Yves Tourigny

Vydavatel: Ludonova

Čeština: ne